Ve spolupráci s bratrem Ludvíkem natáčel instruktážní a propagační podnikové filmy pro Závodní klub elektrotechnického závodu Julia Fučíka, například o pravidlech správného použití vysokozdvižného vozíku nebo reportáže ze zájezdů zaměstnanců. Část přidělené filmové suroviny zužitkoval ve vlastních filmech, kde vystupovali rodinní příslušníci a jejich přátelé. Ke zřetelnému tvůrčímu zlomu však dochází se sametovou revolucí. V roce 1990 Kubiš poprvé veřejně prezentoval autorské animované koláže se společenským (či společensko-kritickým) přesahem směrem k ekologii, jimiž se začlenil do českého filmového undergroundu a experimentální kinematografie.

Kubišovy snímky z devadesátých let jsou stále fascinující a diváckou výzvou díky nečekaně současnému, dobře zvolenému soundtracku, účelně strohé animaci, výraznému a osobitému výtvarnému projevu a rytmu.