ÚTERÝ 5. 11., 14:30, MODRÝ SÁL

Režie: Giedrė Žickytė, Litva, Francie, 2012,  70 min.

Příběh filmu začíná na samém počátku perestrojky v SSSR, v roce 1984. Skupina architektů se rozhodla založit v litevském Kaunasu jako novoroční žert noční hudební kapelu. Vtip se ukázal být tak dobrý, že se zvěsti o nové vzrušující rockové skupině ANTIS začaly rychle šířit. Impozantní make-up, rekvizity, stylizovaná show a texty písní tvořily karikaturu všudypřítomné sovětské propagandy a dokonale tak diskreditovaly absurditu sovětské reality. Jejich intelektuální klauniáda brzy přerostla v tzv. rockové pochody – masové akce, kterých se účastnili tisíce lidí. A které se proměnily ve velká shromáždění za litevskou nezávislost, později pojmenovaná “Zpívající revoluce”. Je to příběh o lidech, kteří svou nezávislost pozvedli úsměvem a písněmi bez ohledu na nebezpečí, které jim hrozilo. Film byl oceněn jako Nejlepší pobaltský dokumentární film na Mezinárodním festivalu dokumentárních filmů ve Vilniusu (2012) a získal nominaci na nejlepší dokumentární film na litevských národních filmových cenách „Stříbrný jeřáb“.

GIEDRÉ ŽICKYTÉ (* 1980)

Giedré Žickyté je režisérka, dokumentaristka a producentka. Studovala výtvarné umění ve Vilniusu. Její první celovečerní dokument Jak jsme si hráli na revoluci (2012) byl uveden na festivalech v Rotterdamu nebo Sheffieldu a podobně jako v následujícím dokumentu Mistr a Taťana (2015) se v něm popisuje život v Litvě v období sovětské nadvlády. Film Nejsem odtud, který režírovala společně s Maite Alberdi, v r. 2016 byl Evropskou filmovou akademií nominován na nejlepší evropský krátký film. Její proslulý dokument Skok (2020) se stal Vítězem ceny za nejlepší dokumentární film na Varšavském filmovém festivalu. G. Žickyté byla v roce 2022 udělena Litevská národní cena za kulturu a umění.