STŘEDA 6. 11., 20:00, MODRÝ SÁL

Režie: Karel Vachek, ČR, Negativ, 2002, 220 min.

Dokument uzavírá tetralogii Malý kapitalista, v níž se zrcadlí všechny peripetie a poryvy polistopadového směřování české společnosti. Opus je zasazen do uzavřeného prostoru Národního divadla, ve kterém zkouší J. A. Pitínský své nastudování opery Dalibor. První dějství je pozadím k úvahám o českých dějinách a soudobé společnosti, která se s minulostí ještě nedokázala vyrovnat. Hořkost politiky splývá s přemýšlením o pozici Čech v Evropě. Druhým dějstvím se nese myšlenka záchrany, podvazování nádorů se stává symbolem nové energie v české kultuře. Poslední jednání jako by shrnovalo českou cestu ke kapitalismu. Soudobé ekonomické problémy, ale i náhled do budoucnosti. Jak se český prostor vyrovná s globalizací?

Dokument Kdo bude hlídat hlídače dovršuje nejtezovitější situací: Vachek uzavřel své oběti do prostoru Národního divadla, kde právě probíhá zkouška Smetanovy opery Dalibor pod taktovkou divadelního režiséra J. A. Pitínského. 

Opera Dalibor ve filmu odezní vlastně celá; s dlouhými pasážemi divadelní zkoušky se proplétají jednotlivé zpovědi osob, kterým tentokrát Vachek přenechává až překvapivě mnoho prostoru, a sám zasahuje v menší míře oproti svým předcházejícím filmům. Soustředěním „myšlenkového kapitálu“ této krajiny do budovy Národního divadla, vyvázáním osob z jejich přirozeného prostředí se Vachkovi podařilo „vymáčknout“ jednotlivé teze v jejich čisté podobě, předestřel myšlenkový vějíř na jednom obrovském servisu („Dokument vyrostl od psychologie k fenomenologii,“ píše Petr Kubica ve festivalovém katalogu). V Daliborovi snad nejzřetelněji vystupuje terapeutická funkce Vachkova díla; jeho mapování stavu české společnosti je koncentrací různých postojů a myšlenek, které ovšem spojuje snaha o nápravu. O tom mluví i sám režisér: „Stále jednodušeji vyslovuji dvě teze: jednak, že by se v Čechách mělo dát spousta věcí do pořádku, a také, že se žádné věci nemají dávat do pořádku, aniž by lidé byli filosoficky prozřelí.“ Text převzat ve zkrácené verzi od Asociace filmových klubů.

KAREL VACHEK (* 1940 † 2020)

Karel Vachek byl filmař, básník a výtvarník. Svým debutem Moravská Hellas (1963) si na několik let zavřel cestu k natáčení. K další realizaci se dostal až v roce 1968 ve filmu Spřízněni volbou, za nějž obdržel Zlatou kameru na MFF v Berlíně v roce 1991. Po pětileté emigraci ve Francii a USA se v polovině osmdesátých let vrátil zpět a posléze vytvořil rozsáhlý román – film Nový Hyperion aneb Volnost, rovnost, bratrství (1991). V roce 1996 navázal na své předchozí dílo filmem – románem Co dělat?, který byl uveden na MMF v Karlových Varech v roce 1997.